Start nového kalendářního roku pro mě nebývá jednoduchý.
Jednak proto, že přechod do školní či pracovní reality ze svátečního opojení mi
důrazně připomene, že sotva začala zima a na první jarní sluneční paprsky i
západy slunce po pracovní době si ještě drahnou chvíli počkám, a hlavně proto,
že pokaždé s mírným zděšením zjišťuji, kolik z věcí, co jsem chtěl v uplynulém
roce uskutečnit, se ztratilo v černé díře jménem volný čas. Zní to téměř
jako neslušný výraz, ten volný čas, a přesto se štěstí mnohých odvozuje od
toho, jak s ním umějí hospodařit.
V půlce léta se mi do ruky dostal lehce sugestivní
příběh o tom, jak se stárnoucí hokynář pokoušel svůj volný čas uschovat a
zúročit u kouzelníka s tváří ďábla, až ho ten pekelník dočista vysál a
přesvědčil, že vlastně žádný nepotřebuje. Takový pocit mívám občas i já – k čemu
je mi volný čas, pokud jej nemohu trávit se svými kamarády či blízkými? Ano,
máte pravdu, existuje spousta možností, jak s ním efektivně naložit.
Otevřít knížku, pustit si film, jít si zasportovat, jen tak se toulat po městě.
Pro mě je však stále ještě tím největším potěšením, pokud se něco děje a já
mohu být při tom. Blázen a přerostlé dítě k tomu, co se nedokáže zabavit samo a
neumí odpočívat, řeknete si možná. Ale to už je můj momentální stav mysli, se
kterým na povel sotva něco udělám.
Nedávám si novoroční předsevzetí, protože nemám dost pevnou
vůli, abych své nedostatky dokázal vyřešit sám. Nekouřím, hubnout nepotřebuji a
na sport si vždycky čas a chuť najdu. Všechno ostatní je pro mě otázkou
motivace, trpělivosti a hlavně tolerance, vzájemného pochopení a lásky. Rád
bych v tomto roce popošel o krok dál ke křižovatce, z níž vede cesta
štěstí, spokojenosti a vnitřního klidu. Vykročit po ní vpřed a přestat se
nervózně ohlížet bude vyžadovat mnohem větší odhodlání a odvahu. Až vám proto
při nějakém ze vzájemných setkání budu tvrdit, že nestíhám, dvě hodiny už jsem
měl být někde úplně jinde a hlava se mi zatím vznáší kdesi v oblacích,
připomeňte mi, že tento konkrétní okamžik je jedinečný a stojí za to jej
prožívat naplno. Nevracejte mě zpátky na zem, pokud to nebude nutné, ale jemně
mi naznačte, že žít bych měl právě teď. Pokud budete důslední, jednoho krásného
dne Vám za to s úsměvem poděkuji a na důkaz vděčnosti s Vámi možná i společně
vykouřím indiánskou dýmku míru. Howgh!
Více na 
