O sběru tříděných papírových krabic a netříděných sáčků od čaje

Lidé po světě sbírají nejrůznější věci, aby se jimi mohli chlubit před ostatními, navzájem se předhánět, kdo má cennější a pestřejší sbírku, aby je mohli oprašovat, nebo své předměty zájmu shraňují prostě jen tak nezištně a pro radost. V Česku se za poslední dvě dekády většina z nás stala, ať už dobrovolně či nedobrovolně, sběrateli tříděného odpadu, což z ekonomického a zejména ekologického hlediska dává mnohem větší smysl. Ekonom má radost, že se nikde bez užitku nehromadí cenné zdroje, ekolog má naopak radost, že se hromadí cenné suroviny vhodné pro recyklaci. My ostatní si o tom můžeme myslet své, ale když to těm dvěma dělá dobře a nás to stojí jen pár kroků navíc na čerstvém vzduchu...

V minulých letech se podle různých zdrojů Česko umísťovalo na čelných příčkách v rámci Evropy ve statistikách podílu vytříděného odpadu. Pravda, nikdo už moc nezkoumal, jestli jsou suroviny následně skutečně recyklovány, ale bude-li existovat poptávka, neměl by to být problém. Evropskou jedničkou je podle některých průzkumů Německo, jiní dávají na první místo Nizozemsko. Proto by mohlo být zajímavé podívat se na místní systém třídění odpadů, zda by nám také nemohl nabídnout nějakou inspiraci a poučení.

Začnu nejdříve u sebe, protože kritizovat ostatní je mnohem jednodušší. Běžný komunální odpad se tu vyváží na různých místech s různou frekvencí. V Eindhovenu pak existují tři možnosti, jak ho naservírovat popelářům – buď ve speciálních černých pytlích nebo v klasických popelnicích, které pod hrozbou pokuty smíte dát před dům jen v den svozu, anebo odpad v pytli rovnou hodíte do speciálního podzemního kontejneru s malým komínkem na povrchu (ty ale známe i z Prahy – viz odkaz). Nebylo by to však Holandsko, aby se systém neovládal čipovou kartou a uživatelským rozhraním s dotykovým displejem – inu i vynášení odpadků může být zábava (bohužel jako všechno ostatní zde dost draze zaplacená).

Já nemám ani černé pytle, ani vlastní popelnici a už vůbec ne čipovou kartu, proto se musím v tomto směru spolehnout na ochotu svých spolubydlících a domácího, ale zatím s tím nebyl problém. A pokud jde o recyklovatelný materiál, PET lahve jsem doteď likvidovat nemusel, papír v podstatě také ne a sklo zatím úspěšně vymývám a hromadím s úmyslem ho později s gustem rozbít dobře mířenou ranou do kontejneru. Ano, popelnice na sklo tady mají podobně jako u nás téměř v každé ulici, stejně tak kontejnery na starý textil. Systém zálohování nápojových obalů jsem zatím příliš nepochopil, ale podle všeho tu také existuje. Marně byste však v Eindhovenu hledali kontejnery na starý papír. Dneska ráno cestou do práce mě tak čekala zábavná podívaná na přehlídku kartonových krabic naplněných novinami a letáky před každým domem. Popelařina tady asi musí být zatraceně dobře zaplacená, protože posbírat všechny ty krabice musí být pořádná makačka.

Ale přejme jim to. Systém podle mého kolegy úspěšně funguje už pár desítek let a zjevně nebyla potřeba na něm nic měnit. Starý papír se taky asi začal sbírat podstatně dříve než ostatní suroviny pro recyklaci. Napadá mě, že když se nějakému šťastlivci po letech podaří na půdě najít archivní tisk, bude to tady asi pořádný poklad! Byť já bych ho až zase tak moc neocenil, jak už jsem naznačil v úvodu. A co vy? Máte nějaké sběratelské nebo recyklátorské historky:-)?