Podobně jako z Aljašského poloostrova vybíhá do Pacifiku předlouhý pás Aleutských ostrovů, i Florida má svůj ocásek nazývaný Florida Keys. Ostrůvky různých velikostí od rozlohy golfového hřiště až po území menšího města spojuje fascinující stavební dílo jménem Overseas Highway. Celý pás Florida Keys, zakončený známým Key West pak díky svému mělkému moři a zahnutému tvaru připomíná pobřežní kosy Holandska.
Ve skromné sestavě tří mužů a jedné slečny jsme se včera na první z Florida Keys s poetickým názvem Key Largo. Bylo by trefné hledat paralelu v italském označení pomalého hudebního tempa, protože v sobotu odpoledne tu dávno chcípl pes, milovníci filmů si ale spíše vybaví poválečnou gangsterku stejného jména s Humphrey Bogartem v hlavní roli. My jsme však nepřijeli meditovat do říše ticha ani pašovat kontraband z Kuby, naším cílem byl malý korálový útes půl hodinky lodí od pobřeží.
Zkrátka výlet na potápění, trocha toho dobrodružství a poznání mořských krás. A vydařilo se to parádně. Z Key Largo jsme chvilku po páté odpoledne vyrazili rychlým katamaránem na volné moře, omývaní častými sprškami kapek od přídě dvojitého trupu rozrážející vlny. Po čekání na spalujícím slunci byly vítr ve vlasech a chladivá voda moře příjemným osvěžením, to hlavní nás však čekalo, až když jsme nasadili ploutve, brýle a šnorchl a seskočili do vody. Na prozkoumání seskupení drobných korálových útesů v nevelkém prostoru ohraničeném bójemi jsme měli asi hodinku, více už by zapadající slunce nedovolilo.
Hned po prvních pár tempech už na nedočkavé pozorovatele čekalo překvapení. Odkudsi z neznáma se pod námi zjevila mohutná mořská želva, hbitě pádlující vpřed ploutvovitými konci nohou. Nádhera! Chvilku jsem si s ní zkusil pod vodou zazávodit, abych si ji prohlédl zblízka, ale neměl jsem šanci. Když jsem se vynořil pro dávku kyslíku, Luděk náš pozorovatelský úlovek hned okomentoval slovy "želva ninja" a já jsem mu musel dát za pravdu. Kromě želvy nás potom čekaly ještě shluky rybiček všech možných velikostí a těch nejneuvěřitelnějších tvarů a zbarvení, zářivě modré a fialové podvodní rostliny, v poryvech proudění vlající mořské řasy.
Největším překvapením však byla návštěva malého žraloka, který se na nás připlaval podívat. Když jsem ho zahlédl, napadlo mě, že vypadá docela jinak než všechny okolní ryby. Typické torpédovité tělo s podlouhlými ploutvemi na stranách a ostrým trojúhelníkem na hřbetu se nedá s ničím zaměnit. Mohl měřit metr, metr padesát na délku, ale ještě než jsem se z náhodného setkání na několik metrů stačil vzpamatovat, už si to pelášil pryč. Proto jsem byl moc rád, když mi Luděk po návratu na palubu řekl, že ho viděl také, a určitě jsem se tak nespletl. Cesta zpět pak byla až téměř kýčovitá romantika. Na obzoru pod mraky se objevil rudnoucí sluneční kotouč, a jak se pomalu nořil do mořských vln, o kus dál se hlásily o pozornost bouřkové mraky s jasnými blesky. S kelímkem šampaňského v ruce už nebylo co víc si přát. I když... Ano, večeře přišla jen o pár chvil později a musím dodat, že tomatový chowder a krabí klepeta opravdu stála za to!
Více na 
Žádné komentáře:
Okomentovat