Američtí kohoutci jsou nevyzpytatelní, o tom není sporu. Jednou Vás nechají napjatě čekat, než se pořádně nažhaví, jindy Vás doslova oněmí svojí rychlostí, ale jsou i chvíle, kdy zcela vysátí ztratí veškerou šťávu. Těžko v tom hledat nějakou logiku - každý kohoutek má zkrátka svoje vrtochy, a tak záleží spíše na momentálním štěstí a sympatiích, jestli Vás ten či onen laskavě vezme na milost. A co teprve když se objeví nějaký nový druh kohoutka, se kterým jste se dosud nesetkali - to je pak velmi radno mít se na pozoru!
Z Floridského žralokénka na Vás doteď vykukovaly a mrkaly příspěvky spíše delší, někdy snad až velmi dlouhé, o jejichž čtivosti sice při vší skromnosti a objektivní sebereflexi nemám sebemenších pochyb, na druhou stranu mě taky nebaví se několikrát v průběhu psaní vracet na začátek textu, abych zjistil, o čem že jsem to chtěl vlastně psát. Dnešní příspěvek proto směřuje na pole neorané, z něhož postupně podle aktuálních povětrnostních podmínek vyroste tu a tam nějaký žhavý postřeh, jindy popis cestovatelských zážitků a občas třeba i stesk nad nespravedlností čehokoli. Nechci však podle americké tradice hledat viníky úplně za vším, a proto se i nadále raději budu držet osvědčeného "blame yourself".
Ostatně když jsem se tu po střetu s výše jmenovanými kohoutky několikrát opařil, byla to také jen a jen moje blbost. Jen kdyby tak američtí konstruktéři a instalatéři občas přemýšleli trošku praktičtěji... Ale ne, nebudu obviňovat:-)! Raději napíšu, z čeho by se pro příště mohli poučit.
Aspoň na úvod však musím Američany pochválit. Na včerejší přednášce z Torts pronesl profesor Richmond jedno moudro na adresu britského zákonodárství: "Jasně že kopírujeme britské zákony. Jenom je pak vylepšíme." Díky bohu, že v kohoutkodárství šli místní svojí vlastní cestou a neokopírovali samostatný vývod pro teplou a studenou vodu (to jsem zažil na vlastní kůži předloni a na dlouhou dobu mi to stačilo). Leč, o moc dál se také nedostali.
První a základní zrada totiž podtrhuje kritizovanou americkou nestřídmost. S používáním pákových baterií je většina Evropanů dobře srozuměna a bylo by zbytečné vysvětlovat, že stačí páčku nadzvednout a pro dosažení žádané teploty pootočit doleva nebo doprava (někdy také naopak, pokud nějaký šikula prohodil přívodní hadičky, ale to se dá jednoduše napravit). Když už tekoucí vody více netřeba, celý proces je uzavřen zatlačením na páčku zpět směrem dolů. Nikoli však v Americe! Každý den se zas a znovu divím, proč voda kape dál, i když jsem páku zodpovědně spustil. Vysvětlení je nasnadě. Američané mají zřejmě nepřekonatelný smysl pro estetično, a proto pokud páku nezaparkujete přesně doprostřed, voda poteče zlomyslně dál.
Zrada číslo dvě na Vás čeká ve sprše ve sportovním centru. Vstoupíte dovnitř, zatáhnete závěs, pak však zatáhnete za páčku a nic. Po chvíli se dovtípíte, že je nutné pootočit páčkou doprava a začne téct studená voda. O něco dále po směru hodinových ručiček se o slovo přihlásí i teplá, ale na plynulou regulaci průtoku zapomeňte. Voda si zkrátka teče, jak chce. A nemusíte mít ani diplom z Ivy League, aby Vám došlo, že pokud chcete vodu vypnout, nevyhnete se cestou zpátky studenému proudu. Že by návrat k přírodě?
Jen o pár kroků dál už číhá zrada třetí. Sprcha u bazénu. Ta pro jistotu žádný kohoutek nemá a aktivuje se stisknutím rozpláclého čudlíku. Když jsem k ní přišel poprvé, udělil jsem čudlíku náležitou dávku kinetické energie a čekal slastné objetí vodních kapek. Dlouho jsem se však neradoval, protože voda se zastavila ještě dříve, než mi stihla stéct po vlasech na čelo. Pochopil jsem, že nastává boj a jal se tlačítko intenzivně tisknout. Trochu jako znamení nouze v tramvaji, dalo by se říct. Jsou však okamžiky, přesněji řečeno místa na těle, na které když přijde řada, nemůžete držet ruce vzhůru. Stejně jako v té tramvaji:-). A tak raději skočíte do bazénu rovnou, nebo sprchování necháte až na dorm.
Pomyslný kruh se tedy uzavírá, a aby nebylo všem tragédiím konec, ani sprcha na pokoji Vám nedopřeje vytoužený relax. Chybí totiž sprchová hadice! Titerná hlavice daleko u stropu pak nápadně připomíná rozprašovače venkovních sprch, které všechny slušné české děti znají ze školky. Možná je pohodlné na sebe nechat téct vodu a nemuset nic dělat, ale troufám si tvrdit, že to jde u baterie s hadicí také. Zkuste si však ze sebe smýt šampón a mýdlovou pěnu, která ulpěla na dolních partiích těla. Jedním možným řešením je napustit si plnou vanu a důkladně se vymáchat. Můžete se také prosmýkat kolem hlavice jako akrobat a postupně omýt jednotlivé končetiny. Anebo se vrátit zpátky do bazénu a smířit se s tím, že chlór je nejlepší dezinfekce. Já to zatím dělám tak, že se postavím na hranu vany a silnějšímu proudu vody se alespoň přiblížím. Kdybyste však měli zlepšovací návrh, dejte mi, prosím, vědět!
Více na 
Žádné komentáře:
Okomentovat