Brano zavírá samo! Ale zkuste si ho otevřít...

Amerika je zemí kutilů a vynálezců. Zdejší garáže skrývají často arzenál vercajku hodný Walta Kowalskiho (Clinta Eastwooda) z Gran Torina a jistě nebudu nespravedlivý, když řeknu, že čeští taťkové se se svými kladívky a šroubováky mohou jít rovnou zahrabat. Nic ve zlém, český řemeslný um chovám v hluboké úctě, ale země, která dala světu MacGyvera a Šikulu z Šikulova, prostě a jednoduše musí mít navrch. Jistě by se i v americké historii vynálezů našly mnohé přehmaty a mnozí si nepochybně vybaví i nešťastný výrok komisaře Amerického patentového úřadu Charlese H. Duella z roku 1899, že "Všechno, co mohlo být vynalezeno, již vynalezeno bylo." (pro zajímavost nabízím odkaz na Slavné omyly v historii IT). Koho by ale napadlo dát si patentovat takové věci jako třeba zařízení pro usnadnění porodu za pomoci odstředivé síly (podobné a jiné na stránkách Listverse Ultimate 10 Lists - zvláště první z patentů mi z vlastní zkušenosti připadá velmi praktický:-)?

O roztodivnosti a zlomyslnosti amerických kohoutků už jsem se rozepisoval dříve a téměř každý den mě překvapí nějaká nová vychytávka. Tentokrát si ale na mušku vezmu americké "Brano, co zavírá samo". A to jednoduše proto, že mě dohání k šílenství a náhlým výbuchům agrese. Všichni jistě dobře znáte české Brano. Dveře se rozletí a se stejnou elegancí a rychlostí zase zavřou. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem zásluhou tohoto vynálezu taky párkrát nedostal do nosu nebo do zad, ale s trochou zkušenosti a cviku je průchod "obraněnými" dveřmi třeba i s bicyklem hračkou. Prostě přidáte do kroku a jste v suchu. Ne tak v Americe. Tady se totiž dveře nerozletí, dokud jim neudělíte patřičný švunk. Leckterou křehkou dívku by takový odpor skolil (nebo minimálně odradil od dalšího úsilí;-) a i já často musím bojovat, abych se dostal bezpečně na druhou stranu.

Průběh procesu by se dal popsat asi takto: stisknete kliku, zatáhnete za dveře, nic se nestane. Zatáhnete víc, objeví se malá škvíra, ale dveře se dál usilovně brání. Tak pokračujete až do chvíle, kdy se vytvoří mezera široká tak akorát, aby se štíhlý jedinec protáhl bokem. Pokud ale sílu stupňujete dál, v následujícím okamžiku se dostaví náhlá exploze a dveře se rozletí jako kadibudka z vtipu o zlém medvědovi, který si tak dlouho utíral zadnici chlupatými obyvateli lesa, až jednoho dne narazil na ježka. To však v drsné americké realitě znamená jediné: zachraň se kdo můžeš, protože ve zlomku vteřiny se dveře odrazí od zdi a vrátí ještě větší rychlostí zpět. Kdo tohle mohl vymyslet, opravdu nechápu, ale nezbývá mi než nadávat a chytat rány. A když to někdy s plnýma rukama opravdu nejde, nebohé dveře s gustem nakopnu, aby si to pro příště pamatovaly. Jen chudák díra ve zdi se zase ocitla v nesprávný čas na nesprávném místě...