Ne, Hershey's to opravdu není. Ani Cadbury. A už vůbec ne Milka...
Nezastírám, že při výběru čokolád jsem náročný. Hledám totiž, jak se říká hezky česky, "value for money". Jednoduchým a většinou vcelku spolehlivým měřítkem hodnoty je pro mě podíl kakaa. Někteří mi budou oprávněně oponovat, že 99 % čokoláda se nedá jíst, ale o to tady nejde. Šedesátka je solidní základ. Podobně, jako by některá auta nejela na Natural 91, pro mě není bílá čokoláda čokoládou, protože bych na ni nikam nedojel. Je sice pravdou, že tady můžu energii z kakaového másla transformovat jenom do vyšších otáček na rotopedu a na něm se kilometry počítají tak nějak divně, ale věřte mi, že při šlapání na českou krajinu ubíhající pod koly často se zavřenýma očima vzpomínám a hudební podkres klasiků, který díky dobře těsnícím špuntům snadno přehluší i špatný americký hip-hop dunící tělocvičnou, činí iluzi téměř dokonalou.
Ale zpátky k čokoládě. Dříve u mě vítězila čokoláda na vaření, která za drobný peníz nabízela "plnou hubu" kakaa. Časy se ale mění, a tak jsem i já přišel na chuť fair trade a bio čokoládě, která se u nás v Albertu (předtím než ho v červnu zavřeli) dala sehnat v sedmdesáti- a někdy i v osmdesátistupňové "kvalitě" za stejně fair třicet korun. Na značku si nevzpomenu, vyráběli ji snad někde v Belgii, ale byla proklatě dobrá a pro pocit blaha často stačil jeden čtverec (říkat jejím poctivým dílkům čtverečky by bylo poněkud eufemistické). Nejlepší důkaz kvality samozřejmě byl, když jsem po dvaceti kilometrech na kole ještě pořád plival černé sliny (pro rejpaly, kteří nechápou moji občasnou zálibu v jízdě po víceproudých komunikacích, dodávám, že to nebyl prach cest).
V Americe však jako by se po solidní čokoládě za rozumnou cenu slehla zem. Nejčastěji tady najdete zástupce výše zmíněných značek, které jsou svým obsahem cukru podle mého dobré tak možná pro rychlé zažehnání hypoglykemie, ale jinak? Škoda slov. Párkrát jsem se proto uchýlil k Lindtu, u kterého nelze udělat chybu, ale tři dolary za čokoládu jsou přece jen trochu moc. Když vezmu v potaz, že jiné potraviny jsou tu zpravidla levnější než v Čechách a u čokolády se ještě navíc platí spotřební daň, o jejíž existenci až do zhlédnutí pokladního bloku člověk nemá ani tušení (snad aby Američané mohli hrdě zvolat: "Přispěl jsem na blaho Floridy!"), je to opravdu příliš.
Mým posledním objevem se tak po dlouhém experimentování a prohledávání regálů (víte, jak to bývá s muži, když se snaží rozpoznat či najít malé předměty na ještě menším prostoru...) stala značka Ghirardelli, které zřejmě zůstanu věrný až do konce. Začalo to nevinně balíčkem malých čokoládek, pokračovalo to dvěma klasickými tabulkami čokolády a největší překvapení mi dnes připravil sáček drobných chocolate chips (čokoládové perličky, kapičky, flíčky nebo prostě chipsy) na vánoční pečení o váze 326 g za, bratru, luxusní "dvě pade". Inu, nekup to! Jako někoho, kdo zaboha nemohl pochopit, proč se v Česku pár let zpátky platila u "čokoládových tyčinek" základní sazba DPH zatímco u naprosto stejných "cukrovinek" sazba snížená už mě pak vůbec nepřekvapilo, že vánoční pečení se tady se stejně nepochopitelnou logikou nedaní. Čokoládě zdar!
P.S.: Možná jste v médiích zaznamenali již několikátou kampaň za zdražení "nezdravých potravin" (viz článek na iDNES z 3. 11.). Něco takového nemůžeme v civilizovaném světě dopustit!!! Již mnohokrát jsem volal po dodatečném zdanění "nezdravých lidí", kterým "nezdravé potraviny" jistě nesvědčí (kdy mě konečně na letišti začnou vážit společně s kufrem?), ale odpírat zodpovědné části populace každodenní radosti či dokonce nezbytnosti jen proto, že jiní neznají Míru, mi připadá zhruba stejně moudré jako zakazovat internet se zdůvodněním, že odvádí pozornost od práce či učení. Ach, ach...
Více na 
Žádné komentáře:
Okomentovat