První týden na Law School

Uplynul přesně týden a den od mého posledního příspěvku, což je pekelně dlouhá doba a nejvyšší čas, abych s tím něco udělal. I když ten opravdový, nikoli virtuální týden mi na vlastní kůži připadal mnooohem delší, ba chvílemi skoro až nekonečný, laskavý čtenář promine a s úsměvem prohodí, že to bude jistě nějaká mýlka a že je tu pořád něco nového k přečtení:-).

Sám jsem se do toho teď tak zamotal, že mi utekla nit a nevím, o čem jsem chtěl začít psát. Nu, tak řekněte sami. Chtěli byste se něco dozvědět o amerických profesorech práva, jejich úchylkách a (zpravidla téměř hereckých) charakterech? Zajímá vás, jak se stravují studenti, kteří nemají na nic tak nepodstatného jako jídlo čas a raději věnují ušetřené minuty nahrávání fotek na internet? Nebo byste se snad rádi dozvěděli něco víc o romantických nocích v poloprázdné knihovně?

Jestli jste se začali těšit na nějaké drby, tak vás asi dneska zklamu. Všechno tohle si totiž nepochybně zaslouží samostatný vyčerpávající blogpost a nerad bych něco podstatného minul. Pojďte se tedy se mnou alespoň krátce den po dni prolétnout nazpět mými vzpomínkami a zkuste si představit, jaké by ty chvíle byly pro vás!

Den nultý, neděle: Po vyčerpávající páteční party a nakupování a výletě na South Beach o den později konečně nezbývá nic jiného, než se vrhnout na přípravy do školy. Ani to moc nebolí, jen dlouhé stránky případů čím dál víc přibývají a s blížící se půlnocí naopak ubývají studenti z knihovny. Nevzdávám se a ve tři dopisuju poslední slova. Aspoň na ten První den mít všechno připravené...

Den první, pondělí: Vstávat v devět ráno má svoje neoddiskutovatelné výhody. Stejně tak jsem poprvé vděčný za svoje osamocené robinsonské ubytování, neboť z dormu do posluchárny dojdu pěšky a nemusím se spoléhat na žádné dopravní prostředky mimo svých nohou. I když zkuste si to v místním "osvěžujícím" vzduchu pochodovat ostrou chůzí s notebookem deset minut po sluníčku. Jestli jste někdy slyšeli reklamní slogan "vaše záda vám budou vděčná" (ano, je to kosmodisk!), vzpomeňte si na mě. Je to úplně stejný pocit, jako kdyby vám někdo pod tričko přilepil kus neprodyšného plastu... Díky klimatizaci se pak dostaví efekt šokového zchlazení, což je během první hodiny naprosto super, protože dokážete myslet a cítíte se i po probdělé noci v příčetném stavu, ale pak aby se člověk schoval pod deku. Brr! A jak myslíte, že to ve škole dopadlo? Profesorka na Contracts se po mně snažila zopakovat moje jméno a když jsem jí na to řekl "that's fine", všichni vybuchli smíchy. Naštěstí jsem nebyl poslední:-). Konečně ani má příprava nebyla dokonalá, protože jsem přehlédl drobnou poznámku ve fajlíku Lawyering Skills and Values a zapomněl vygooglovat jméno vládní agentury dohlížející na dodržování lidských práv. Jak jsem se ale dozvěděl ve středu, předepsaný úkol nesplnil nikdo a bodová penalizace se výjimečně nekonala. Ono to je občas těžké vyznat se v úkolech z přednášek, když jsou normálně všechny assignments na internetu a člověk si z praktických důvodů dělá poznámky na počítači. Když už ho musí tahat s sebou, tak aby to aspoň stálo za to, že...

Úterý: Po další krátké noci se dostavují první příznaky únavy. Hodina Criminal Law se zdá být nekonečná, ale během přestávky na oběd se mi daří zaktivovat záložní zdroj a dokončit přípravu na odpolední Torts Law. Z plánované posilovny večer opět nic není a přednost dostává slaboduchý podvodník u LSATs. Zkuste si teď schválně za úkol zjistit vy, k čemu tyhle testy slouží:-).

Středa: Příprava se vyplatila a všechno mi připadá nad slunce jasné. Ony totiž Contracts nejsou pro evropské studenty nejoblíbenějším předmětem tak docela nadarmo. Máme k nim zkrátka nejblíž, i když mě každou chvíli napadá, že to nebo ono by v českém právu bylo přesně naopak. Jen od sebe různá pravidla jasně oddělit, aby nevzniknul zmatek. Odpoledne vyrážím s Italy na nákup a pětiminutová cesta shuttle busem se div nepromění ve frontovou bitvu. Zuřivá gestikulace a hlasitá výměna názorů dvou mladých mužů o tom, kterak správně vařit špenát a co se do něj nesmí zapomenout přidat, se zkrátka jen tak nevidí. Napadne mě, že hodinu na nakupování, než pojede autobus zpátky, asi sotva využiju, a tak se v mezičase nechám ostříhat. Kadeřnice tu zřejmě nosí nůžky proklatě nízko u pasu, protože mi toho na hlavě moc nezbude. Ale rozhodně se po půlhodině obskakování necítím ošizený. Žádné české šmik, šmik a je to! Konečně jsem si taky vybojoval balíčky s učebnicemi z eBay a Amazonu. Škola mi je několik dnů nepředala jen proto, že nás skoro dva týdny po našem příjezdu nebyli schopni přidat do databáze ubytovaných studentů. IT sucks...

Čtvrtek: Po ranní přednášce si vděčně uvědomuju, že na Torts máme připraveno několik případů dopředu, a tak pauza na oběd probíhá v pohodové atmosféře. Večer se jdu doslova zničit na rotoped a pak ležím nehnutě několik minut opřený o stěnu vyhřátého bazénu. Nejvíc mě baví z vody pozorovat přistávající letadla a závodit, kdo bude na druhé straně dřív!

Pátek: Ranní hodina uteče jako voda a pak přichází čas na všechno, co se během týdne prostě nedalo stihnout. Odpolední experiment s učením u bazénu vychází jen z poloviny, protože se nám na lehátku nemilosrdně zavírají oči. Ale na uvítací party v gym a po večeři ve městě si to vynahrazujeme. Jen kdybychom se vrátili zpátky trochu dřív… Disko smažka už ze mě zkrátka asi nebude:-).