Zařizování domácnosti

Mluvit o zařizování domácnosti u čtyřměsíčního pobytu na dormu je asi nadnesené. Když si ale vzpomenu na začátek loňského září, kdy mě stejné dobrodružství potkalo v Kolíně nad Rýnem, je to nebe a dudy. Přitom kdybych měl jen tak od boku vypálit asociace k Porýní a k Floridě, nepochybně by to Florida dotáhla na nebe a zlato Rýna by zůstalo utopené na dně řeky v koženém vaku (a nemyslím to zle). V tomto ohledu to ale bylo jiné. Z vónhajmu jsem prostě došel s batohem do supermarketu a s trochou snahy do něj najednou nasoukal dva talíře, misku a skleničky, prací prášek, hadry a houbičky na nádobí, pár balení trvanlivých potravin a do ruky se mi právě tak akorát vešel odpadkový koš s několika pytlíčky Haribáků. Za hodinu a půl jsem byl hotový a nebylo víc co řešit.

Florida ovšem hned napoprvé překvapila a asi mě ani Vás nepřekvapí, když bude překvapovat i nadále. Když to vezmu od začátku, na nákup je tu určitě také možné vyrazit s batohem, tím ale veškerá podobnost končí. I samotný batoh navíc před závěrečnou scénou ztrácí smysl v záplavě igelitových tašek, do nichž pokladní každý kousek ochotně zabalí. Ale nepředbíhejme. Nejdřív je nutné se do obchodu probojovat, ať už to je "mól", "sjuprmárkit" nebo "dventy-fór-seven fármesi", což ve skutečnosti nemá s lékárnou mnoho společného. Možnosti jsou v podstatě tři. Nejjednodušší je dojet autem na parkoviště, které má zpravidla větší rozlohu, než je prodejní plocha obchodů. Bez vlastního auta se tato alternativa trochu komplikuje, ale univerzita myslí na všechno, a tak každý den vypravuje jeden shuttle bus po okružní trase do mallu i supermarketu. Je to celkem vychytané, protože zpátky řidič studenty sváží zvlášť, a tak příznivci úsporného nakupování mohou být zpátky za německou hodinu a půl. Mallisti si naopak mohou vychutnat skoro dvě a půl hodiny korzování a okukování výloh; pro milovníky pěší chůze to může být aspoň napoprvé i pěkná vycházka.

Konec srandy, teď přichází tvrdá realita. Talíře a skleničky totiž není možné sehnat za hodinu a půl, ale bohužel ani za dvojnásobek času a to z toho jediného prostého důvodu, že je v supermarketu ani v mallu nemají. Tedy aspoň v podobě, jak je známe z Evropy. Nemýlíte se, sklo je to, oč tu běží. A tak přicházejí ústupky, kdy jediné porcelánové talíře mají v sadě i s příbory a skleněné skleničky jsou k mání jen pro milovníky vína a tedy na stopce. Nákupčí, co náhodně bloumá mezi regály, na své roztrpčení rychle zapomene u importovaného Pilsner Urquellu a Hoegaardenu nebo u čokolády Lindt o kus dál. Když jsem si spočítal, o kolik je tu belgické pivo a německá čokoláda levnější než v Evropě, napadlo mě, že by nebylo marné obojí vozit zpátky a prodávat na domácím trhu se stále solidní marží, ale znáte Američany. Na něco takového by určitě uvalili ochranné dovozní i vývozní clo současně.

Poslední kapitolou, kterou jsem chtěl u nákupů zmínit, je naprosto odlišný způsob balení a relativní vnímání rozměrů. O Češích se říká, že milují rodinná balení a prací prášky nakupují nejraději v pytlích po deseti nebo více kilogramech. Američani nás ale dokázali trumfnout. Stačí se podívat na galonové kanystry s mlékem (u něhož se mi stále nepodařilo odhalit původ zvláštní pachuti), pětilibrová balení mouky a cukru a vany se zmrzlinou připomínající nafukovací člun pro děti. Já jsem nakonec také neodolal a zabrousil po nadstandardních velikostech zapátrat do oddělení textilu a domácích potřeb. Výsledným úlovkem, který už jste možná někteří viděli na fotkách, je kompletní sada přikrývky a povlečení "king size". Proč by ne, když byla za stejnou cenu. Moje peřina tak nyní funguje skoro jako spacák, protože mě pohltí ze všech stran (což se mimochodem při běžící klimatizaci docela hodí), prostěradlo se mi kolem matrace podařilo také obtočit z obou stran a ze zbytků mám ještě závěs přes celou stěnu, který důmyslně kryje výklenek na nepořádek, a potah na židli. Co udělám s dvěma přebytečnými povlaky na polštář, jsem se ještě nerozhodl, ale kdyby snad na Halloween někdo chtěl jít za Davida Duka, milerád posloužím.

Den se změnil v noc a noc se nachýlila k ránu, tak se jdu propadnout do své nekonečné peřiny a načerpat sílu na další den. Snad už konečně seženu odpadkový koš a hrnec na těstoviny, když se můj spolubydlící stále ještě neuráčil přijet a nabídnout mi kuchyňské vybavení k zapůjčení. A já přitom myju nádobí docela rád:-)!