VV aneb víkendové výlety

Přemýšleli jste někdy, jak vzniklo slovo výlet? S přesvědčením hraničícím s jistotou si troufám tvrdit, že jeho původ je možné hledat u slovesa vyletět (vylétnout), případně jeho nedokonavé formy vylétat (vylétávat, vyletovat). Pro rýpaly bych ještě rád dodal, že diskuse o tom, co bylo dříve (ve stylu slepice nebo vejce) je v tomto případě lehce mimo mísu, neboť je zcela zjevné, že každému výletu nutně předchází vylétnutí. J

Podobně i já jsem se během uplynulého víkendu rozhodl vylétnout ze svého mnichovského hnízda. A to hned dvakrát, ačkoli mi ještě před prvním leteckým dnem byla přistřižena křídla. Oproti původnímu plánu totiž byla první mnichovská legionářská letecká peruť oslabena o svého nejlepšího ostrostřelce, a tak jsem byl nucen vyrazit sám. Plánování mi nedalo mnoho práce – stačilo vygooglovat výlety okolo Mnichova a hned se objevila stránka s tipy na jednodenní výšlapy po blízkých i vzdálenějších kopcích. Neomylně jsem prozkoumal čtyři navržená místa s vyšší obtížností a rozhodl se pro začátek zůstat na dostřel bavorské metropoli. A tak jsem v sobotu po hodině jízdy už před jedenáctou vyrážel z lázeňského městačka Kreuth u Tegernského jezera vstřív prvnímu vrcholu.

Nemá smysl popisovat malebnost (před)alpských údolí a majestátnost horských štítů, které se táhnou v pásu několika set kilometrů napříč několika zeměmi. Sluší se však poznamenat, že Wallberg (1722 m.n.m.), který je díky lanovkovému napaječi v hezkých dnech doslova obsypaný turisty, je nejen bránou do Alp skýtající dechberoucí výhledy na všechny strany (zasněžené vrcholky Tyrolských Alp, jezero v údolí i masiv Zugspitze), ale také oblíbeným startovacím bodem pro křídla a rogala. Ve „špičce“ to tu vypadalo doslova jako na nástupním můstku tobogánu a i v úvodu zmíněnému létání tedy bylo učiněno zadost. Oproti tomu protilehlý Rissekogel (1825 m.n.m.) nabízí mnohem klidnější atmosféru, která v pomalu zapadajícím slunci doslova velí ulehnout mezi krávy pasoucí se na vpravdě golfovém trávníku pod vrcholkem a počkat na první hvězdy.

Princezna Večernice mě však překvapila o den později a o dobrých 200 km dále na severovýchod na bavorsko-českém pomezí. Německá část Šumavy, správně Bavorský les, nenabízí úchvatné výhledy na bavorské štíty, zato však zahřeje u srdce, když vytrvalým výletníkům po dosažení vrcholu dovolí shlédnout na druhou stranu hranice a pozorovat poklidně plynoucí čas v české vlasti. Z Velkého Roklanu (1453 m.n.m) je krásně vidět na komunistickým režimem zneužitý Poledník ale i středověký hrad Kašperk. Kamenitý poklop Lužného (1373 m.n.m.) zase nabídne nádherný sešup do údolí podél říčky Kleine Ohe s jedinečnou lesní naučnou stezkou. Mám jen takový pocit, že našemu panu prezidentovi (brzy už bývalému) by tabule velebící přirozenou obnovu lesa po zásahu kůrovcovou kalamitou nebyla příliš po chuti. A panu předsedovi KČT jakbysmet, třebaže „jeho“ organizace na rozdíl od německých turistických spolků umí vyznačit stezky tak, aby se na nich člověk skutečně zorientoval a nemusel pak v opojení údajů o času potřebném ke zdolání vrcholů (jež praxe velí pro rychlonožky dělit dvěma) docházet za tmy.

Co dodat? Německo je krásná zem, zvlášť tam, kde se zvedá nad hladiny řek a jezer a  dovolí poutníkům pohlédnout za hranice všedních dnů. A tak na Vás, kamarádi, znovu apeluji: nebuďte líní, zvedněte svá něžná pozadí a pojďte ho objevovat společně se mnou!