Do práce, na úřad, nakoupit, domů a spát

Vstát v sedm, o půl deváté zasednout v kanceláři, s krátkou přestávkou na oběd tam vydržet do půl šesté, pak prošacovat nekonečné regály v supermarketu, pokusit se o rychlou večeři, odpovědět na pár mailů, vyčistit zuby, vyčůrat a spát. Tomu že se říká život? Já teda nevím, kde jste na tom byli, přátelé, ale mě to přestalo bavit hned první den. Tedy abych byl upřímný, hlavně to ranní vstávání. Začátky totiž většinou bývají zábavné, a pokud nejsou v rychlém sledu následovány koncem, dá se říct, že i docela poučné.

Můj první ofiko full time den v práci byl vskutku jako vystřižený ze žurnálu. Tolik nových lidí, tolik záhadných nastavení a registrací na počítači, tolik rozhovorů s technickou podporou a tolik nechápavých výrazů ve své vlastní tváři jsem opravdu ještě nezažil. Ale celkem vzato pozitivní dojem. Naproti mně sympatický Theo s originálním účesem a rozvádějící se manželkou, který se vším ochotně poradí a sarkasmy nešetří - prostě parťák do nepohody. Šéf, který s Theem sdílel až do konce ledna společnou kancelář, mi přenechal svoji židli a čistý stůl, ale taky výhled na betonovou zeď sousední kancelářské budovy. A momentálně mrzne na služební cestě v Moskvě. Je prima, když si můžete dát kdykoli kafe z automatu zadarmo, trochu však zamrzí, když po prvním loku ztratíte chuť na další. Inu, život není černobílý a všechno má své výhody a nevýhody. Stejně tak nakonec i moje práce, která se postupně rozvíjí a komplikuje, a proto o ní raději napíšu až někdy příště, abych ji postihnul v celé její šíři a rozmanitosti.

Život kancelářské krysy se na první pohled může zdát jednoduchý, protože na vás nikde nečíhají žádné kočky, na druhou stranu malých pastí a pastiček je na každém kroku víc než dost. A to nemluvím o pocitu, když se po devíti hodinách konečně zvednete z polstrované židle. Na paragraf se mnou! Tedy teď už vlastně rovnou na kolo a efekty se rázem vyruší. Systém cyklostezek v Eindhovenu (nebo možná spíš cyklosilnic a autostezek) také vydá na samostatný příspěvek. Stejně tak zajímavé body na mé každodenní trase, mezi jejichž vrcholy patří Philips Stadion mistra nejmistrovatějšího PSV Eindhoven. A nakonec i to bloudění mezi regály, čůrání a čištění zubů. Ale abych jen nesliboval, že to či ono bude, vrátím se ke svému nuznému životu pracujícího člověka. I kdybyste sami neměli nic do úst, ten pocit, že na rozdíl od pomíjivých efektů studia vytváříte nějaké hmatatelné hodnoty, je prostě k nezaplacení. Tak se těším, co přijde dál.

Co víc? Inu, vzhledem k tomu, že zítra musím zase do práce a ještě jsem se nedodíval na svůj film za odměnu za další vybojovaný den, vám přeju hezký zbytek večera a dobrou noc!