Nakupování a tak vůbec

Jak se v Holandsku nakupuje? Inu, tak jako všude jinde. Vyberete si zboží a než vyjdete z obchodu, musíte zaplatit. Ale nedejte se zmýlit. Nakupování je věda a každý správný marketér i salesman ví, že samotná transakce, kdy dochází ke směně výrobku nebo služby za peníze je jen pomyslnou třešničkou na dortu. Nemám teď na mysli tanečky v obchodě typu smlouvání o cenu po vzoru arabských zemí nebo ostříží zkoumání kvality provedení, jak to mají ve zvyku Číňané. Nakupování totiž dělá všechno kolem, co mu pomáhá, a z pohledu času předchází i následuje.

Kdo jste aspoň nějaký ten čas pobyli v Česku (což se z faktu, že rozumíte tomuto textu, dá přepokládat o 99 % z vás), nebudete místními specifiky vesměs překvapení. Přesto se pár rozdílů najde. Albert se tu jmenuje Albert Heijn [čti Hajn] a neprodává se v něm holandské kakao, prošlé maso ani zvadlá zelenina. Naopak tu najdete spoustu zajímavých věcí od čerstvých květin až po nepřeberný sortiment holandského pečiva a mořských potvor. Mě možná pro někoho překvapivě zaujala skromná nabídka bioproduktů a litrová balení všech myslitelných mléčných výrobků. Na jogurtu, tvarohu nebo vanilkovém krému se tu zkrátka ujíždí ve velkém.

Není divu, když vám z toho všeho trochu začne přecházet zrak a nevíte, co popadnout dřív. Proto se může hodit, že ačkoli jste s vidinou skromného nákupu minuli vozíky a sáhli po košíku, má i on, světě div se, na spodní straně kolečka a na čele prodlouženou rukojeť, za kterou ho můžete tahat. A opravdu to není myšleno jako hračka pro děti. Nepříjemné překvapení vás však může potkat, když po dlouhém vybírání konečně dorazíte k pokladně. „May I pay with my VISA?,“ zeptáte se při pohledu na částku k uhrazení a pokladní vám mile odpoví „Only with a PIN card.“. No však, vždyť každá VISA už je dneska s čipem a k ověření platby je třeba zadat PIN, tak o co jako jde?

Omyl, Holanďani zřejmě nechtěli zůstat pozadu za svými východními (a našimi západními) sousedy a po vzoru jejich karet s EC čipem si vymysleli PIN karty (možná si vybavíte loňský průšvih, kdy kvůli vadným čipům, které nedokázaly rozpoznat rok 2010, přestalo správně fungovat na 30 milionů těchto německých karet). Většinou jsou to hloupá Maestra, která nemají ani embosování ani unikátní šestnáctimístné číslo, ale to je vám jaksi k ničemu. Nemáš PIN, tak sol cash. Jestli se někdy podaří dotáhnout švédský nápad, že by se mohla úplně zrušit hotovost, tak pánbůh s námi…

A další specifika? V Eindhovenu nepotkáte Billu ani Tesco, zato je zde všudypřítomný Lidl a jeho ještě o něco morbidnější paralela jménem Aldi. Podstatnější může být informace, že kromě supermarketů zavírají všechny obchody ve všední den s výjimkou pátku v šest, takže žádné honění nákupů oblečení před desátou tady nehrozí. A taky se tu ctí neděle. Každé město si ale může určit, že sedm vybraných nedělí v roce bude otevřeno. To je pak logicky nejčastěji kolem Vánoc.

Čím to uzavřít? Bohužel žádná vtipná pointa se nekoná, jen smutný povzdech, že na rozdíl od Česka tu slevy skutečně znamenají slevy. Jinak bych si dneska býval nemohl koupit troje super kalhoty po devíti eurech a luxusní košili za sedm k tomu navrch. Kdy už se konečně přestaneme dát okrádat? Vzhledem k tomu, že Holandsko má šestnáct milionů obyvatel a mnohdy jednotně řízený česko-slovenský trh patnáct, s argumentem o nedostatečné velikosti našeho trhu se řetězce mohou jít vycpat. Pokud ovšem budou mít čím, protože v Česku jsou vycpávky patřičně oceněné. Howgh!